Většinu času jsem na tuhle otázku znala přesnou odpověď. Sice jste dobří studenti, máte potenciál i nadšení a skutečně chcete pracovat, ale… je vám méně než 18. A to znamená samozřejmé ne od všech kromě podniků typu KFC a McDonalds. A kdo by chtěl dělat v mastné, zastrčené kuchyňce 6 hodin za sebou za tak malou mzdu? No já tam nakonec už ze zoufalství byla i na pohovoru. Ale to není jediná možnost. Má trpělivost se vyplatila a nyní mám lepší práci s mnohem lepšími kontakty než mnozí vysokoškolští studenti. Kde pracuji? V poslanecké sněmovně. Kdo je můj přímý nadřízený? Osobní asistentka pana premiéra.

V 15 jsem si myslela, jak snadno teď konečně seženu nějakou brigádu, nicméně v Praze je to snad ještě horší než někde v menších městech, kde vás mohou zaměstnat přátelé nebo rodiče atp. Jediná (docela) vyhovující práce byl telemarketing, kde mě ovšem opět odmítli s věkem. Příští rok jsem tam přišla znovu, hranice totiž byla 16 let, nicméně ji stačili za tu dobu zvednout o další rok. Plnoletí musíte být i na pomocné práce ve skladu, přepis dokumentů do počítače, dokonce i na zametání kanceláří. Před půl rokem jsem ale přišla na v té době dost nereálnou možnost, má matka se přátelí s poslancem Dubem a tak nějak před ním prohodila něco v tom smyslu, zda nepotřebuje jakoukoliv pracovní sílu. Nakonec mě pozvali na pohovor, byla jsem perfektně připravená se složkou všech podporujících dokumentů, má vysvědčení, certifikáty i ocenění za ročníkové práce a jejich hodnocení. Dlouho se ale zdálo, že opět bude problémem můj věk, nevzdala jsem to, ale a trpělivě čekala, až mi zavolá Kristýna (velmi milá asistenka posl. Duba). Nakonec mi domluvila schůzku s členkou zahraničního výboru jinak také osobní asistentkou premiéra. Ta byla mými dokumenty poměrně nadšená a domluvily jsme se na jasné spolupráci. V budoucnu bych mohla pracovat i z Ameriky, právě i díky tomu, že zatím pracuji na novém informačním webu, který má být o amerických volbách. Tím jen spojím to, co mne zajímá i s prací. Zatím sestavuji poměrně důležitou část stránek a to profily tří hlavních kandidátů – Hillary Clinton, Barack Obama a John McCain. Na českém internetu jsou bohužel velmi povrchní informace jak o kandidátech a jejich cílech tak o volbách obecně, například jediný internetový server nevydal překlad žádné z kandidátských debat a nezprostředkoval tak velmi důležité informace. Na to se chystám také zaměřit, teď jsou ale prioritou samotné profily.

Myslím, že ta práce nemohla být lepší! Nejen že mne volby v Americe zajímají, ale také pro mě nebude překážkou odjezd právě do USA. Navíc mé jméno bude pravděpodobně uvedeno jako autor. A také jsem již získala (a získám) naprosto nepostradatelné kontakty. A vím, že vždy se můžu vrátit zpět do České republiky a pracovně navázat právě tam, kde bych skončila a poslanecká sněmovna zas tak špatné místo není, když se na to (jako já) díváte jen z hlediska kontaktů a financí.

Dnes jsem také mluvila s Philem z Conserve School, volal mi na interview. Ptal se mě, jestli mám nějaký “systém” podle kterého řídí svůj život, nějakou mantru nebo tak. Nevěděla jsem, co říct (navíc to znělo trochu podivně), pak jsem si ale vzpomněla, proč jsem si zvolila název adresy právě dreamcomingtrue. A ano, věřím, že se každému jeho sny mohou vyplnit. Bohužel je to skutečně jen na něm a jen pramálo to ovlivní někdo jiný než on sám. Ale důležité je to poselství, že sny se mohou stát realitou. Ať už jen ve spánku, nebo i ve skutečném životě. Před třemi měsíci se mi ani v tom spáku nezdálo, že bych kdy mohla mít práci na tak vysoké pozici (navíc v mém věku) nebo že bych kdy mohla studovat na střední škole v Americe a že by mi to studium dokonce někdo plně zaplatil (zvláště když to není nijak malá ani zanedbatelná částka). A tak jen potlačím veškeré myšlenky oddané vědě a pojmu nepravděpodobnost, tiše skloním hlavu a přiznám, že sny se skutečně plnit mohou.