Jednou to přijít muselo sobota, kvě 10 2008

Ano, mluvím o svém konečném rozhodnutí. A to je… Kolem 17. srpna odlétám směr Paříž (nebo jiné přestupové letiště v Evropě – v Americe bych si při přestupu musela sama přendavat zavazadla + bych musela projít imigračním a to bych nestihla letadlo) a pak let směrem do Wisconsinu na Conserve School.

Wisconsin má přízvisko “Jezevčí stát”, které získal nepříliš poeticky: Z těžařského období pochází také přezdívka „Badger State“ (Jezevčí stát). Tu získal Wisconsin z toho důvodu, že mnoho horníků se svými rodinami žilo přímo v dolech, kde pracovali. Proto byli přirovnáváni k jezevcům.

Rozhodla jsem se jednou kolem třetí ráno. Pročítala jsem všechny články o Conserve School, které mi našel Google, došla jsem až asi na 50 stranu, a pak to prostě tak najednou přišlo… Měla jsem strach, jestli je to skutečně konečné rozhodnutí, myslím tím, co bude zítra? Nerozmyslím si to znovu a tak? Pak další den jsem věděla, že je to skutečně poslední rozhodnutí. Už žádné další otázky, žádná nejistota, ani nervozita z toho, že už se musím rozhodnout, prostě jsem to už naprosto brala jako fakt.

Nechci ani moc rozebírat, proč jsem se nakonec rozhodla pro Conserve, prostě to najednou přišlo. O víkendu se do města dostanu, v Lyndonu bych taky přes týden z campusu nemohla, líbí se mi jejich vzdělávací plán, myslím, že ta škola je akademicky poměrně vysoko, školní budovy jsou architektonickým skvostem, a prostě tak všeobecně se tam strašně těším. Navíc jsem hrozně ráda, že už je všechno rozhodování za mnou. Na začátku června mi pošlou spoustu dokumentů FedExem, co si vzít s sebou, Handbook (příručku se všemi důležitými informacemi), detailní informace o kurzech, protože prvních několik dní tam probíhá tzv. “shopping days”, kdy jakoby “nakupujete” kurzy, které budete mít po zbytek semestru. To znamená, že se účastním přednášek vybraných kurzů a zapisuji si, jaké mě zaujaly a jaké ne. Také zde musím mít 3 kredity z cizího jazyka – španělstiny nebo čínštiny. Vážně bych ráda uměla čínsky, ale nemyslím si, že bych se za tři roky studia dokázala alespoň trochu domluvit, proto si spíš asi vezmu španělštinu, kterou bych snad po třech letech dokázala komunikovat. I když mě trochu děsí, že v anotaci se zabývají dost například i tím, že se budeme učit latinskoamerické tance, španělskou kuchyni, atp. Ale alespoň to bude zábava, předpokládám :D.

Už se nemůžu dočkat. Za týden mi snad už dojde dopis o přijetí, další informace a také výše stipendia, ale předpokládám, že mi nabídnou stejně nebo více než Lyndon, protože Conserve má financial aid podobnou need-blind, tedy že se rozhodne o mém přijetí, pak se podívají o kolik jsem žádala a dají mi co nejvíce budou moci.

Ještě bych se ráda zastavila nad faktem, že zpětně vůbec nechápu, jak mě mohli přijmout! Skutečně. Minulý rok přijali 50% uchazečů a já se teď hlásila na přestup do ročníku, kde mají skoro 3x víc studentů než v ostatních ročnících, neměla jsem TOEFL, což Phil komentoval, že jsem jediný student, co se tam hlásí ze zahraničí a nemá TOEFL (nakonec se mnou Phil dohodl náhradní plán), neměla jsem SSAT testy, ani doporučení od matematikáře, posílala jsem jim to z Lyndonu a ani jsem jim doteď nezaplatila ten administrativní poplatek za přihlášku, ehm. Ten už jsem snad zaplatila (nevím, jestli to projde přes mou banku), když jsem se dozvěděla, že mě berou. Ten TOEFL se vyřešil tak, že by mě na tento rok přijali jako výměnného studenta a příští rok bych si buď udělala TOEFL, nebo by ani nebyl potřeba, každopádně mi Phil dal příslib do budoucna. Příslib, že tam mohu odmaturovat. A pokud by snad bylo něco jinak, než se teď zdá, mohu ještě přestoupit na jinou školu. Ještě pořád jsou tady ty školy, kam jsem ani přihlášku neposílala, třeba ta 60 mil od New York City s programem jezdectví nebo ta v Bostonu s dokonalými absolventy.

Nemůžu se dočkat, až tam poletím… Stejně tomu ještě tak úplně nedokážu uvěřit, tomu, že se mi to skutečně stalo. Že po tom, co mě tady v České republice kolikrát odmítli, mi v USA chtějí zaplatit, abych u nich studovala. Navíc mám teď na několik měsíců tu úžasnou práci v zahraničním výboru (kterou snad budu moci dělat i z USA), u které jsem se minulý týden dozvěděla plat, skvělý plat! Mám pocit, že tohle je to nejlepší období v mém životě, prozatím… :D

Ještě pár fotek, které jediné mi dávají alespoň trochu nahlédnout na místo, kde budu další rok.

Campus