02:11 Sleduji film ‘Ghost Rider’. Je to rozhodně jeden z nejhorších filmů, jaký jsem kdy viděla.
06:00 Usínám, konečně.
08:34 Probouzím se o půl hodiny dřív, než mám nastaveno budíka. V pokoji je až moc světla, ale aspoň je uklizený, tedy spíš vyklizený. Včera jsem to dokončila.

10:27 Čekám u zubaře na prohlídku. Otevřela jsem okno, venku je zataženo a docela příjemně.
10:38 Neustále slyším cosi jako “Mhm, dobré,” a “Super” a “Perfektní”, takže mi padá velký kámen ze srdce. Dneska žádný kaz. Dneska žádná scéna a panika.
11:02 Jedu naposledy do kanceláře a ještě velmi předčasně, schůzku mám domluvenou až na půl jednou.
11:39 Kupuji si mango blended juice ve Starbucks a dnes se jmenuji Isabela.
12:04 Dočítám si články redaktora Poláčka z jeho cesty stopem na olympiádu. Sedím v kanceláři, zapnula jsem si větrák, opět začíná být horko.
12:16 Přišla mi sms, že se schůzka ruší a že můžu jít domů. No fajn, jsem zničená.
12:18 Vypínám větrák, vyhazuji prázdný kelímek, odhlašuji se z laptopu, zavírám a loučím se na vrátnici.
12:23 Věnuji dlouhý pohled americké vlajce na velvyslanectví, když jdu kolem.
13:08 Obědvám boloňské špagety. Uvědomuji si, že vůbec nejsem nervózní.
14:00 Sleduji zahájení v Pekingu, střídavě mi běhá mráz po zádech z té perfektní synchronizace, střídavě jsem v úžasu. Miluji, jak zní čínština, každý mě od ní ale odrazuje, chápu proč.
17:01 Průvod států se stává už velmi, velmi nudným. Na chvíli téměř usínám. Po další dvě hodiny nedělám nic zásadního, sprcha, líčení, pár dobalení, válení se, internet.
19:27 Čekám, až se uvolní má masérka, lidé přede mnou prý přišli pozdě, takže i já musím počkat. Sedím naprosto klidně, necukám hlavou, nehraju si s prsty ani nepohupuji nohou. Nejsem nervózní.
19:38 Sním a přestávají mě bolet nohy i záda.
19:53 Nechápu otázku “Ven’er’hef?”
19:57 Stále ji nechápu.
19:59 Osvícena. Je to “One or half?” myšleno o hodinách. Odpovídám a vracím se zpět do snění.
19:12 Odcházím naprosto uvolněná, provoněná oleji a bez bolesti zad.
19:24 Markét vychází z tramvaje, jdeme do pizzerie.
20:03 Objednávám si těstoviny. Mluvíme o Americe, školách vůbec, lidech, Sophiině volbě, angličtině a španělštině a drobnostech.
22:01 Vycházíme směrem ke Kamenické. Rozhodnu se Markét doprovodit až dolů na další zastávku.
22:10 Rozhodnu se Markét doprovodit na další zastávku. Mimo jiné nás také někdo fotí před uzenářstvím s obrovským nápisem “mražený králik za šest kaček” za náma.
22:15 Loučíme se, ona pokračuje metrem, já jedu zpět. Nakonec vycházím jednu zastávku do kopce, protože intervaly kolem 20 minut je vážně lepší ignorovat.
23:00 Tisknu si fotky, abych je měla s sebou. Letmo koukám na nějakou blbost v televizi. Ještě jsem nezačala balit.
24:15 Ještě jsem nezačala balit.
24:16 Publikuji tohle.

Jinak zítra odlétám v 12:50, doufám, že všechno proběhne v pořádku a snad nějak přečkám i tu noc na letišti. Budu se snažit ozvat co nejdřív, hned jak mi škola vydá laptop a přístup k internetu, nebo jestli se dřív dostanu do knihovny na počítače. Uvidím. Páni, skutečně uvidím…

02:41 Konečně dobaleno. Děsím se, že budu mít nějaký problém, protože se mi za zavazadla nechce platit. Jinak jsem zjistila, že vejít se do 23kg je nemožné. Přebalovala jsem asi hodinu a půl, vyřazovala věci, znovu zabalovala – děs.